Objevte historii Hachika, věrného psa Japonska
Během své dlouhé a dlouhé historie nám Japonsko opustilo příběhy a příběhy, které si pamatujeme. Mnohé z nich mohou být prosté mýty nebo legendy bez jakéhokoli základu. Existují ovšem i jiní, kteří i přes to, že mají mnoho desetiletí za nimi, sloužili jako poučení pro miliony lidí po celém světě.
Je to případ Hachikō, pes Akita, který je protagonistou tohoto příběhu plný lásky, důvěry, věrnosti a především věrnosti vůči jeho příteli, mistrovi a společníkovi.
Dáváme si trochu na pozadí, naše milovaná plechovka se narodila pryč od šíleného davu. Udělal to přímo na farmě ve městě Odate v okolí prefektury Akita kolem roku 1924. Hachikō byl rychle odstraněn z matky a bratrů, aby šli do města tak obrovského jako Tokio. Nicméně, náš protagonista netrval dlouho pouze v hlavním městě země Vycházejícího Slunce.
Hachikō a jeho pán se stávají neoddělitelnými přáteli
Právě po příjezdu na stanici Shibuya se dostala do rukou Eisaburo Ueno, pokorného profesora na ministerstvu zemědělství na univerzitě v Tokiu. Je třeba říci, že se tento japonský učitel nejprve trochu zdráhal zůstat s tou Akitou. Je to proto, že jeho předchozí pes zemřel jen před několika týdny a zanechal mu velkou bolest a prázdnotu.
Ačkoli to vypadalo, že pro tohohle příběhu psa hraje velmi málo. Krátce poté, co se usadil v domě svého nového majitele, se Eisaburo i Hachikō stali neoddělitelnými přáteli. Toto se dále zvyšovalo, když se dcera tohoto tokijského profesora stala nezávislým a opustil dům úplně sám pro obě z nich.
Od tohoto okamžiku se stal pes a pánem hřebíky a maso. Tak to tak, že Hachikō vždy doprovázel pana Uena na vlakové nádraží, aby se rozloučil a přál si mu štěstí v jeho práci. To se stalo jakousi rutinou. V jakési nezvratné lásce mezi oběma stranami. Ve skutečnosti se tento zvědavý příběh začal proslavovat po celém tehdejším sousedství, což vedlo k tomu, že se tento pes stal známý i v nejnepříznivějších koutcích Japonska.
Neštěstí visí nad Hachikó
Nicméně, 21. května 1925, nešťastný vznášel nad těmito dvěma přáteli. Eisaburo Ueno zemřel na infarkt, když učil na univerzitě v Tokiu proti všem. Tváří v tvář tomuto nešťastnému výsledku byl Hachikō opět na světě sám. Tento pes se navíc nemohl přizpůsobit tomu, že ztratil svého pána navždy, a proto ho stále čekal na VŠECHNY DEN na vlakovém nádraží, jako to už dávno.
Ale uvědomil si, že učitel se nikdy nevrátil. Nikdy se nedostal z vlaku z nádraží Shibuya, jako obvykle. Něco se dělo. Hachikō věděl, že se jeho věrnému společníkovi musí něco stát. Ale nestaral se o něj. Tam zůstal na stanici po devět dlouhých let, než zemřel v roce 1935.
Přes jeho smrt, dědictví tohoto mazlíčka zůstává platné dodnes. Ukázal nám, že láska a přátelství jsou jednou z nejdůležitějších hodnot, které mají lidské bytosti.
Hachikō nám dal poučení, že musíme být vždy na straně našich blízkých. Nejen ve chvílích maximálního štěstí. Ale také v těch okamžicích neštěstí, kde se vše zdálo ztraceno.
Topos obyvatelé Japonska byli tak okouzleni tímto příběhem, že v roce 1947 byla v jeho paměti vztyčena velká bronzová socha přímo ve stejné stanici Shibuya, kde Hachikō čekal na svého kamaráda horlivě. Mnoho legend a mýtů říká, že každý, kdo se dotkne klínu této postavy, se v japonském městě Tokio vrátí jiný čas v životě, ale tentokrát doprovázen milovaným nebo partnerem, který bude zpracovávat věčnou lásku a věrnost.
Kredity obrázků - Wiki Commons
